Přidat odpověď

Zetko, já sám nemám moc velkou důvěru, ale ani zásadní nedůvěru. Mám v zásadě důvěru ve zdravotní i důchodovej systém. Nedělám si o nich iluze, ale za funkční je považuju. Mám navíc srovnání se zeměma, kde jsou funkční míň, podstatně míň nebo taky vůbec. Druhá věc je, že jsem dlouhodobě státní zaměstnanec (i když momentálně ne českej). Mám tudíž základní důvěru v to, že mi stát bude vyplácet mou mzdu. A teď mluvím teď o Česku, ne o státě, kterej mě zaměstnává - moje důvěra by mohla bejt o dost větší. Nemám valnou důvěru ve Finanční správu, v Ředitelství silnic a dálnic dokonce hodně malou. Naopak se postupem let se zlepšíla moje důvěra třeba v ministerstvo obrany a taky vnitra (tam v trochu menší míře). Ale hlavně nemám moc důvěru v dlouhodobou hospodářskou strategii státu. Je u nás pořád hodně zákulisního rozhodování a skrytejch vlivů, malá kontinuita mezi jednotlivejma vládama a ministrama, nekompetentnost na vysokejch pozicích ve státní správě - v první řadě to vyčnívá ve vládách, ale je to i na nižších úrovních, cení se loajalita k šéfům, aktivita, osobní nasazení, kvalifikace, vzdělání - to se moc necení. Jak kde, ale pořád si myslím, že málo.