Přidat odpověď

Pam - tohle nevím, ale vidím to u babi - u ní se to střídá a nepoznáš, kdy na tom jak je. Musí ji něco zaujmout a pak čumíme - s oblibou počítá a začne - teď jsem snědla 4 bombony, na kolik dní mi zbyde zbytek bonboniéry - než se vzpamatujeme z šoku, tak to má spočítaný a začne dělit - zbylo jí 21 ks a okamžitě sní ten jeden a řekne - ještě mám na 5 dní. A my zíráme a během chvíle zas kouká nepřítomně.
Ale seřvala jsem mamku, že se před ní někdy baví, jako by tam nebyla - a já vidím, že vnímá - nevím přesně, nakolik, ale vidím, že ví, že se o ní mluví.
A v tom ústavu to bylo nejvíc zřetelný - jako by zmobilizovala všechno, co měla a cítila se v nebezpečí či co a musela ukázat, jak je na tom dobře. Tam udržela konverzaci klidně celý dvě či tři hodiny, doma to nedá tak dlouho.