Tizi, ono jí bylo jako mně teď, mojí sestře bylo 17, asi tam byla nějaká šance, že přežije a že to třeba nějak dopadne...i když asi moc ne, operoval ji přímo doc.Beneš, odvezli ji vrtulníkem do Prahy, udělali pro hodně...ale zázrak se nestal, i operatér prostě byl skeptický (ale nemluvil před ní, jen s námi).
Právě často přemýšlím, kde je ta hranice...kdy ještě zachraňovat.
Pak už žila sama - potřebovala pomoc, aby mohla žít, ale žila, bez přístrojů, doma.
Za mě - žila strašně dlouho v takovém stavu, já vlastně nikdy nikoho tak nemohoucího a nemocného neviděla...hodně mě to ovlivnilo.
Pak už by ji někdo musel fakt cíleně zabít, aby zemřela - euthanazie?, jenže zas - kde je ta hranice. A chtěla vůbec zemřít?
Kolikrát si říkám, jaké skryté mechanismy se za tím skrývaly...
A kdyby člověk tu druhou variantu znal...ale nezná