Přidat odpověď

Pam - ano, prostě jsou uvěznění a nemohou říct, co cítí - a teda personál je tak otupělý, že to neřeší. Uvědomuju si ale, jak je to pro ně těžké tam pracovat, jinak to asi nelze, aby si člověk zachoval duševní zdraví. Ale pro toho jednoho a konkrétního člověka je to strašný. Strýc byl rok v nemocnici na přístrojích a když mohl, tak nemohl mluvit, ale psal a nebo ukazoval na tabulce - a podle zdravotníků prudil, tak ho často dopovali před návštěvama - on si hodně stěžoval. Ale z mýho hlediska neprudil - táta /jeho bratr/ říkal, že nezapomene, když mu na tabulce napsal, že už to nedá a kdyby se mohl zabít, tak to udělá - když ho chodí mýt a myjí ho naprosto bez respektu k jeho osobě - jako věc a nikdo nebere v potaz, že má nějaký pocity - a on se cítil strašně ponížený. A taky bagatelizovali jeho bolesti právě při vyměňování všech možných trubiček a hadiček.