Přidat odpověď

jentak, ano...člověk chápe obě strany, sestry jsou třeba fakt otřesně placené za takovou práci...jenže na druhé straně té jejich práce je prostě kolikrát naprosto nemohoucí člověk odkázaný pouze na jejich péči, na jejich vlídnost, rozpoložení atd.
Kamarádka pracuje v LDN, ale jí se tam líbí, navíc má staré (i ty další tam) lidi ráda, má k nim takový hezký vztah a je hodně svědomitá, i když si drží správnou míru určitého "odstupu", aby si ty věci nenosila domů. Neutápí se v tom, je přiměřeně empatická a je hodně spolehlivá.

Já se přiznám, že jsem měla dokonce období, kdy jsem se trochu (dost) o sebe bála, ta bezmoc těla a odkázanost na druhé je strašlivá věc. Pak člověk přemýšlí, jak je na tom ta mysl a to uvědomování si.
A člověk v takovém stavu nemá ani sílu na to, aby ukončil svůj život, i kdyby chtěl.