Přidat odpověď
není pečovák jako pečovák... vlastně bych byla ráda, kdybych jednou mohla skončit v takovém, jako moje babi s dědou, byli tam spolu, dokud děda žil, teď je babi s nějakou paní na pokoji, ale popravdě babi z toho moc nevnímá, alzheimer... jasně, že by se mi nejvíc líbilo dožít se vysokého věku, v klidu v plné duševní i fyzické síle, v rodinném kruhu, ale takové štěstí nečeká na každého (bohužel)
Předchozí