Přidat odpověď

Uf, tak tato diskuze mi chyběla! Já jsem hrozně stydlivá, uzavřená, hlavu bych nejraději schovala mezi ramena. Nejmladší dcera je od mala "střed vesmíru". Vlezeme do metra a už hledá oční kontakt. Kdo si ji všimne, je ztracen! Hned začne laškovat-je jedno, jestli s puberťákem, babičkou, nebo bezdomovcem. Prostě se chce bavit. Občas už ji posílám sednout si a sama radši stojím opodál
Sport nedělá, ale je fakt, že i ona má obor, kde se dávka exhibicionismu přímo předpokládá. Tak je pak ve svém živlu. Já se stydím jít převzít i cenu...
Nedávno si vychutnala chvilku "slávy", když pozorovala dva ve vášnivém zakousnutí do sebe...když vystoupili, na celé metro (aspoň mně to tak připadalo) se svým výrazným hláskem zeptala...mami, líbáte se taky s tatínkem? A děláte u toho taky TO s tím jazykem? Takové ticho jsem v metru nezažila, jak s napětím škodolibci očekávali odpověď.
Jednou jsem ji poslala ze školy se starší sestrou a říkám, neboj, ona je unavená, v autobuse usne(bude hodná). A dcera si pak stěžovala, že ségra bavila celý autobus :-D