Přidat odpověď

To máš pravdu, že často lidi koukaj na toho člověka a vidí v něm to, co dělal a uměl dřív. Ale mám pocit, že dost často si to ten dotyčnej neuvědomuje a myslí si, že když na něj lidi furt choděj, že je furt dobrej a nechoděj kvůli minulosti, ale kvůli tomu, co předvádí teď. A to mi přijde smutný.

A pokud jde o MV - máš pravdu v tom, že v těch jeho dílech jsou ty negativní věci dost zhuštěný. Mně to připomíná seznam možných komplikací v těhotenství - když jsem si to přečetla, tak jsem se zděsila. Ale pak jsem poznala a pochopila, že i když je jich tam třeba 20, tak to neznamená, že každý jich má 20, ale většina má 1-5. A tak je to v těch jeho knížkách. Některý figury nebo příběhy jsou dost zoufalý, ale každá sama o sobě mi připadá reálná. Nereálné jen to, že by se takhle nesešly najednou.

V rozhovorech po... mi nepřipadal nějak zvlášť ukňouranej. Mně přišlo, že psal velmi realisticky o tom, co takové postižení může přinést. A třeba se mi líbilo (no, to asi není vhodný slovo), když říkal, že, mu dnes "problém" okolo sexu, kdo s kým jo a ne a proč, připadají malicherné, když on si není schopen zapamatovat, jestli už ráno mluvil se svou ženou a o čem a uvědomuje si, jak je nemožnej. Ty jeho rozhovory po mi připadaly víc věcné a míň ukňourané než Biomanželka.