Přidat odpověď

Trochu jsem proletěla diskuzi, docela mě zajímá, protože jsem nedávno řešila to samé. U tebe ale trochu vidím problém v důvodu - abys mohla dělat full servis doma. Taky jsem s tím docela bojovala a jsem trochu blázen, péče o rodinu mě anplňuje, tudíž se občas přistihnu, jak třeba v jednu ráno peču na ráno bábovku. Ale na druhou stranu děcka se fakt musí spolupodílet na chodu rodiny, musí pomáhat. Asi bych vypustila dovozy na kroužky, na to bych našla pomocnici, poloviční úvazek je super, v tvém případě bych asi fakt neměnila, příp začít osvč - to jsem udělala já, navíc mám dva rozdílné obory. Mám na sebe víc času, ale občas při deadlinech šílím taktéž. To potom sedím v kanclu po večerech, kdy se děti dívají na jejich oblíbený modrý kod, který já nesnáším. Jsem rak, rodina ne pro mě hodně důležitá a také se skloubením rodiny a práce bojuju, ale práce je pro mě bohužel taky hodně důležitá.
Já jsem to vyřešila tím, že dokud děcka nebyla schopná se dopravovat sama, tak jsem si našla někoho, kdo je dopravil tam a zpět. A taky jsem měla paní na úklid - docela rarita na naší vesničce.
Dokonce jsem měla úlet, že bych se nechala zaměstnat v bance nebo na poště, dokonce jsem šla na konkurz a ten vyhrála, naštěstí mě to přešlo ještě před nastoupením. Tudy fakt cesta nevede, to bys velice brzo litovala. Sice bys měla čistou hlavu (neměla bys odpovědnost za jiné), zase by ses setkávala s kyselými ksichty zákazníků. Možná kdybys měla vkus, otevřít si butik - prostě se stát osvč.