Přidat odpověď

Myslím tím ochotu se omezit ve prospěch rodiny nebo partnerky jako celku - spolu s ochotou přemýšlet, co ti druzí v rodině potřebují. Myslím tím lehkost, s jakou občas (a ne zřídka) muži přijímají představu, že dítě je starostí ženy, domácnost je starostí ženy, rodinná pohoda je starostí ženy... A to i ti muži, kteří skutečně nevěnují finančnímu zajištění rodiny v podstatě nic nad standardních 8,5 hodiny denně. A ti dobře vydělávající občas propadnou pocitu, že peníze jsou na nich, vše ostatní má obstarat někdo jiný... Zcela bez ohledu např. na to, že i méně vydělávající partner potřebuje volný čas a tak.

Je to složité, ale viděla jsem mnoho mužů, kteří mají pocit, že i s jedním, dvěma dětmi oni mohou žít v klidu jako za svobodna, zatímco partnerce odpovídající podíl volnosti neumožní. Někdy se to utřepe, případně si partnerka dupne a utřepe se to, někdy to vede k z mého pohledu dosti děsivým nerovnovážným vztahům, kde má muž nepopiratelná práva (na koníčky, volný čas, teplou večeři, pohodu), žena nepopiratelné povinnosti (zajistit děti, zajistit domácnost, zajistit tu pohodu).