Přidat odpověď

Dášo, já to srovnání mám, učím jak z hlediska úrovně homogenní, tak i heterogenní skupiny a dělala jsem na toto téma výzkum. homogenní skupiny jsou pro učitele i žáky snazší, ale já tam vnímám a setkávám se s problémy:
- žáci se mezi sebou kastují, ona ta prostupnost bývá problém
- výuka se sice u šikovnějších skupin jede rychleji, ale my narážíme na to, že děti z těch šikovnějších skupin jedou víc povrchově, hlavně aby mluvily, ale nejsou ochotné pracovat na jazyce poctivě, dělávají základní chyby, a nemají takovou vůli je měnit a odstraˇovat, protože "tohle se přeci učí ta pomalá skupina, my mluvíme"

- a teď plusy u heterogenních skupin:
podotýkám, že je potřeba to umět a být ochotný zkoušet a hledat, experimentovat s metodami, nebát se změnit či pomáhat "se učit" - vysvětlovat, jak se cizí jazyk učit, jak se připravovat, co dělat doma navíc
- učitel je nucený využívat daleko větší škálu výukových metod, různé interakční styly, kombinovat práci ve dvojicích/skupinách různým způsobem (slabší spolu, namíchat), využívat hodně další podpůrné materiály
- učitel si musí umět najít čas na každého ve skupině a různým způsobem je zapojit a využít jejich silné stránky
- je možné žáky vést k poznávání jazyka i jinak - tím, že silní žáci pomůžou slabším, tak se sami jazyk učí, upevňují, mnohdy přijdou na věci, ikteré je nenapadly, učí je vlastně o jazyce
- když je skupina vedena citlivě a když učitel hlídá jakýkoliv náznak toho, že by se někdo někomu posmíval za jeho úroveň, a každý student je ceněný za jeho pokrok, i kdyby to řekl špatně, odbourává se blok z jazyka, resp ideálně se nevytvoří. v ideálním případě se pak žáci opravují citlivě navzájem, bez náznaku posměchu, a jsou ochotní si pomoct a vysvětlit.
- lze zapojit i ty rychlejší - např tehdy, když se zadá práce a učitel využije rychlíků a jde si s nimi popovídat, příp je vyzve, aby si povídali mezi sebou (připravené téma, téma jen tak, názor,....), samozřejmě v cizím jazyce, a pak je prostor se věnovat i těm slabším


-