alčo, já mám zkušenost jinou. vezmi si třídu slabých dětí, mezi sebou se zpravidla nenamotivují, není kdo by jim pomohl, ve dvojici to nefunguje, protože oba mlčí, z neznalosti. to tempo takových skupin bývá velmi pomalé a výuka tichá. když se dvojice/skupiny střídají, dynamika bývá rychlejší a intenzivnější a rozmluví se i ti slabší. pokud tedy chtějí. podmínkou je bezpečná atmosféra, děti nesmějí mít obavu z případného posměchu, a to je práce učitele. hele, já jsem docela benevolentní, nevadí mi tvůrčí šum, nevadí mi, když se mě žák zeptá, jak se v cizím jazyce řekne slovo prdel
ale co absolutně netoleruju, je jen náznak posměchu a netolerance. jenže já to svým studentům vysvětluju, takže s tím nemám problém.
učila jsem a učím obě formy rozdělení skupin a zjišťovala pro i proti přímo u dětí.