Přidat odpověď

moje dcera by klidně lístek nenašla/zapomněla doma. SAtalo se mockrát. Chápu ji, jsem hrozný zmatkař. A ona je schopna si u snídaně číst do poslewdní minuty. Schválně jí lístek nedávám do aktovky, chci, at ho tam dá sama (do "okýnka" v deklu aktovky. At ví, kde ho má a nehledá.) Zapomněla mockrát. Družinářka tedy volala, což beru jako obří nadstandard z její strany, patřičně jsem se jí za pochybení dcery omlouvala. A nemám problém, když dcera pocítí důsledky pochybení, tzn třeba jí ujede autobus, přijde pozdě a kroužek apod. Stalo se tzaky....prostě si pak dávala dlouho pozor (než sklouzne zas do lajdáctví, které je jí vlastní).

Před týdnem mi učitelka odmítla poslat z výuky dceru samotnou (jela by busem sama, učitelce to nepřipadalo bezpečné a omlouvala se, že z výuky ani na prvním stupni pustit nesmí, prý má dítě vyzvednout rodič v době výuky osobně. Taky mi to komplikovalo plánovanou návštěvu mudr., ale chápu, že učitelka má nějaká pravidla a ocenuji, že přemýšlí nad dítětem. Ono fakt je hrozný rozdíl, má-li člověk koordinovat 30dětí a třeba tři vlastní/děti přátel. A u vlastních můžeš jít do rizika, u cizích ne. Přesně jak píšou výš: co jeden rodič vyžaduje, druhý absolutně nepřípouští....a ona za všechny nese odpovědnost. A pokud dojde na lámání chleba, její hlava bude na špalku.
Myslím, že pro holčičku tj dobré poučení a asi bych nenadávala na družinářku, ale apelovala, že malá musí dbát, aby měla věci v pořádku, jinak si přidělává problémy.