Přidat odpověď

To, že na podpisech školy i British council trvají, se vůbec nevylučuje s tím, že ve škole, kam chodí děti Z+2, na tom u patnácti či šestnáctiletých netrvají. Je-li to reálná škola, není mimo realitu.¨

A já v existenci takové školy věřím, protože mou patnáctiletou dceru tehdy třeba třídní na její "dobré slovo" pustila z odpoledního do skolioporadny, ačkoliv jsem lístek zapomněla napsat (já teda zapomněla na tu skolioporadnu vůbec, zapípal mi diář až odpoledne a byla jsem ráda, že jsem dceru chytila smskou). Myslím totiž, že třídní správně doufá, že kdyby se dceři cestou tam (já s ní měla sraz až na místě) něco stalo, tak mě skutečně nenapadne vůbec někde sdělovat, že odešla z vyučování.

A - což je teda jiné téma - pravidla obecně považuju za rozumná, pokud umožní lidem dýchat. Nemám ráda pravidla, která jsou konstruována především jako krytí zad straně jedné a druhá strana pak v případě změny okolností tak leda utře nos. Nemám ráda pravidla a zákony šité tak, že jednomu zneužívači něco ztížíme a s ním i devadesáti devíti příčetným notně zkomplikujeme život. Podle mě to narušuje atmosféru ve společnosti.

(Ovšem teda v případě maargit a družinářky se fakt vymyká mému chápání, co chce řešit a proč to dítě nevyzvedla sama.