Přidat odpověď

Jsem jazykář a snažím se učit hlavně tím, že nutím studenty mluvit. Ptát se studenta, co dělal o víkendu, je nuda i pro mě, a proto to nedělám. Sama jsem ve skutečnosti strašně stydlivá a mám tolik "kostlivců", že je spousta témat, o kterých bych se nerada bavila. Navíc obzvlášť na začátku o těch studentech nic nevím, Nevím, jestli nemají své smutky, svá tajemství a tedy do osobních rovin sama nezacházím.
Mám krabičky s otázkami. Miliony otázek na rozmluvení. Jsou to velmi neosobní věci, ale jasně že se někdy studenti sami do osobních věcí dostanou. A o některých vím i věci, co by ani manželky vědět nechtěly :)
Mám týdenní témata, mám krátká videa k diskusi, mám strašně moc cestovatelských námětů, takže o počasí a dětech se bavit nemusíme.