Přidat odpověď

Tino, mě jen zaráží ta reakce obecně. Situace z "úřednického" pohledu jasná. Jenže lísteček byl na místě, kde být měl. To mají děti omezenou chvílku a kdo ho nenajde do odevzdání tašky, tak tam zůstává nebo co? Ptž tohle se dalo snadno řešit tak, že by byla holčička poslaná podívat se do své tašky ještě jednou. Jenže oni tašku nesmí mít, telefon nesmí mít...pak to "prostě tady budeš, dokud někdo nepřijdu" zní poněkud...jako nejbezpracnější řešení bez snahy jakkoli pomoc. Byť úředně OK. Hele ono to mohlo být i trochu jinak, záleží i na použitém tónu, ale neumím si představit, že bych takhle odbyla dítě, které tvrdí, že cedulku mělo. Jako že by nebylo min. poslané se po ní ještě podívat nebo tak. Protiakci bych nepodnikala, ale požádala bych, aby učitelka příště dítě vybídla k opakované prohlídce tašky (místo aby to uzavřela, že má smůlu) nebo k zavolání rodiči telefonem, když ho dítě má. Nakonec na to těm dětem ten telefon snad dáváme, přesně pro tyhle případy, kdyby něco. Takže to bych zkusila v klidu a míru vykomunikovat a byla bych zvědavá na argumenty, proč to nebylo možné.
Ono mi to připadá jako situace, kdy jsem v MŠ po jednom jídle pravidelně zvracela. Rodiče se snažili dojednat, že by mi to jedno jídlo nenutili. Jenže paní ředitelka pravila, že to by to pak nejedl nikdo a nazdar. Takže jsem párkrát do roka vyzvracela vanilkovou omáčku a kuchařky mě vodily mámě do práce. Dodnes je mi na zvracení, jakmile ucítím vanilku. No ale bylo to pro ně taky takové jednoduché řešení .