Přidat odpověď

Já to totiž nechápu. Jak jsem psala - tchýně má lehčí formu demence /zatím/, nicméně ona se pochopitelně cítí OK - že si nepamatuje, to přece nevadí. Bydlí sama a chce to zachovat - za mne fajn. jak jsem psala - obvodní jí roky psala léky na vys. krevní, ačkoli ona si pamatuje, že vždy měla nízký. Fajn - doktorka není vědma. Ale - psala jí tak obrovské dávky, že ona měla velmi nízký tlak, z čehož tedy padala, měla různé úrazy, zlomeniny a tak.
Takže jsme se s manželem dohodli, že to dáme dokupy. Trvalo to dlouho, ale obešla jsem s ní všechny specialisty, některé jsme museli víckrát, aby se zjistilo, jak která léčba funguje.
Řekla bych, že se to podařilo - její stav se velmi zlepšil, ubralo se spousta léků. Jenže - obvodní se urazila, že jsem zpochybnila její schopnosti - což je pravda, protože když jsem "srdcařce" přinesla lék, který tchýni předepsala i s dávkováním, oněmněla - že to jsou obrovský dávky. No a tak jsem šla s tchýní k obvodní na plánovanou prohlídku s tím, že cévař řekl, že ona musí stanovit dávkování léku na ředění krve podle jejího stavu - stavu nohou a výsledku rozboru krve. To mě odbyla, že ji to nezajímá, tohle není její starost. Obrátila se na tchýni a už to jelo jako v obchodě - paní doktorko, já v noci vstanu třeba v pět ráno - aha, tady vám dám předpis, kolik chcete prášků - v balení je 20, 50 nebo sto. Dejte mi sto, ať sem nemusím běhat. Paní doktorko, já mám kašel - jo, tak vám dám tohle,to znáte. Já zírala a říkám - no snad kdybyste se zeptala, jak tráví den, tak se dozvíte, že prospí zhruba 3 hodny, tak logicky nemůže spát v noci 8 hodin. A mohla byste jí poslechnout? Teď měla ošklivou chřipku a zánět průdušek, to víte, ale jesti už to je čistý. odpověď - poslouchala jsem minule, mám jinou práci. A na rozloučenou řekla - jo, a to, co jsem vám psala, to nesmíte kombinovat.
Vyšly jsem ven a tchýně jak fetna okamžitě mi vyrvala předpis z ruky a šla do lékárny - když jsem se zeptala, co o těch lécích ví a jestli ví, jak je brát - řekla, že ví všechno, když nebude moci spát, vezme si tohle, když bude mít kašel, vezme si tohle - že to nesmí kombinovat, zapomněla. Scéna jak z amer. filmu. Koukla jsem do letáku a dozvěděla se, že to je jakési hypnotikum a že starší lidé by to měli brát jen po přísném zhodnocení stavu, protože lék je velmi návykový, způsobuje jakousi svalovou slabost a zmatenost a dokonce tam bylo, že velmi často se u starých lidí stává, že např. v noci po probuzení vstanou a hrozí jim zlomenina krčku stehenní kosti a že je nutné nejdřív zkusit jiné možnost, toto že je krajní řešení v případě, že to člověka vyřazuje ze společnosti, např.
Vrátila jsem se k doktorce, je fakt, že jsem byla vytočená a ona na mne ječela, že máma je zvyklá dostat, co si řekne a že prý není nesvéprávná, tak jí bude psát, co ona bude chtít, rozhodnutí je na ni. Zeptala jsem se, zda se pak v případě maléru bude starat o mámu sama a nebo že doufám, že mi sežene pro ni místo v ústavu. Na to prej mám zapomenout, je naší povinností se o ni postarat.
Takže se ptám - když ona posere léčbu a cosi se stane, je naší povinností se o mámu postarat a mít ohled na její demenci, ale ona vlastně nemůže její demenci brát v potaz, protože je svéprávná a tak jí bude psát, co uzná za vhodný, ačkoli ví, že máma důsledky nepobere.
je tohle možný? je možný z toho jít ven? odmítám už hasit ohně, co jsem nezapálila.
Může mi někdo vyjasnit jednání té obvodní? Je to běžné?