Přidat odpověď

Žženo přesně tak, a ni to není důvod aby spolu sourozenci nevycházeli, či se dokonce nesnášeli.
Jako copak spolu dokáží vycházet jen lidi co jsou stejní, nemluvě o tom že nikdo není stejný, obvykle jsou si lidi podobní v jednom a rozdílní zas v něčem jiným.

Já jsem ze 4 sourozenců, naprosto rozdílných, vzhledově i povahově, jiný zájmy, jiný schopnosti, v dospělosti naprosto rozdílná povolání. A přesto jsme byli po většinu dětství parta. Jasně rozmíšky a různé konstelace "spojenectví" jsme měli, to je normální. Jo občas jsme mlátili, nicméně běda kdy chtěl na někoho šáhnout někdo jiný, to by si ho zbytek sourozenců podal. V dospělosti máme vztahy skvělé, velmi blízké.

Zpětně si myslím že velkou zásluhou rodičů. O výchově to totiž podle mně z velké části je. Někdy si sourozenci sednou sami od sebe, a někdy se tomu musí pomoct. Uznávám že výjimky být mohou, zejména u nějakých diagnoz, poruch chování apod. Ale ve většině případů ten základ je v rodině.

Nedovedu si představit že bychom nedokázali sedět u jednoho stolu, notabene svátečního. A to jsme tedy neměli nijak přísné rodiče, ale že by tohle dopustili si nedovedu představit. My si coby velká rodina naopak všude museli stoly srážet.