Přidat odpověď

Kuličko - já už jsem se nějak vyčerpala. Pořád mám svoje zdravotní problémy, ještě jsem se z toho nedostala a přiznám se, že mě poněkud píchlo u srdce, když po návratu z nemocnice cosi potřebovala a jeli jsme tam s manželem, abychom to zařídili - byla to pitomost, měnila telefon a já to předtím zařizovala, tak jsem říkala, že to dodělám, než bych to vysvětlovala. A ona chtěla cosi navíc, něco odtahat. Manžel jí řekl, že ne, že to udělá jindy, protože jsem jela jen na chvilku, ale ještě mi není dobře, takže nejenže nebudu nic tahat, ale jsem unavená a potřebuju domů. A ona že to jsou jen řeči. Manžel se rozčlil a řekl, že moc dobře ví, že jsem se už nemusela vrátit a ať toho nechá, protože kdybych v tý nemocnici zůstala, tak ona taky zůstane sama, že on se bude starat o děti a nebude mít čas. A ona řekla - no ono mě to napadlo, že umře /jako já/ a už jsem to vymyslela, kluk nepůjde studovat, to mu stačí a druhej půjde na učŃák, jsou intry a ty tady budeš se mnou.
No ale přežila, tak to snad tak strašný nebylo.
To přede mnou. Málem to se mnou švihlo, ale pak jsem říkala, že to byla její obrana proti stresu - že jako to pro ni nedopadne tak špatně. A taky jsem byla hodně unavená, brala silný léky proti bolesti, takže všechno bylo takový otupený.