Přidat odpověď
Ne - manžel tam nepůjde, on to neřeší a nechce řešit - je to konfliktní situace a to on neumí - buď mlčí a nebo bouchne. Byli jsme oba s tchýní u toho psychouše v Praze, chtěla jsem, aby věděl, co a jak - kroutil se jak had a prej - no bude nás tam kvanta, nejdu. Ale psychouš to viděl a řekl - ale kdepak, jen pojďte, až jste taky v obraze, tak šel.
Takže pak tedy šel dobrovolně k té psychiatričce u nás a to měl dost - já taky - takže prej - do tý Prahy klidně, ale tady? Musel bych říct něco hnusnýho, to mě nemůžeš nutit.
krom tý psychiatrie je právě problém jen obvodní - že ona si tam chodí pro léky jak do krámu a ona jí to píše jen tak, jakoby nic. vloni jsme jí probrali její dom. lékárničku a vše nepotřebné šlo pryč. A má tam toho snad ještě víc - nakupuje si i volně prodejné sama a různě to zobe - však přece jí pořád něco bolí. A už se asi někde poradila a prodiskutovala, protože když jsem přišla na to, co tam má za lékárnu a žádala jí, ať mi ty léky dá, že se otráví, tak se zabejčila a že ne, že to je její, z jejích peněz a my nemáme právo. Manžel pak ustoupí a já už nemůžu nic dělat.
my se pak doma hádáme a jak říkám - cítím, že jsem na pokraji sil. I jsem to manželovi řekla - proč a jak. On sice říká, že si mám odpočinout a ji neřešit, ale já ho znám - vidím, že si myslí, že si odpočinu a když bude třeba, tak že zas pomůžu.
Ale už ne, protože to je k ničemu a pořád dokola.
Předchozí