Přidat odpověď

Jo - tak to nedávno byla taky jedna storka - ne tak hrozivá. Volala v půlnoci, že umírá, že jí je strašně zle a že nutně musí přijet. On na nervy -ve tři měl jít do práce, ale protože když vstává, tak já spím dole a on v ložnici a mobil má u sebe. Přilít celý vyřízený, co se děje. Tak jsem na sebe něco hodila a jedeme. Ona teda v posteli, drží se za hrudník a sípe - umírám. Já ale po cestě volala záchranku. Takže jak jsme dorazili do bytu, tak zvonek. Máma - ¨kdo to je. Já - no záchranka, kdo asi. Než přijeli nahoru, tak byla jak rybička a že prej mají jet pryč. ale oni zírali na nás, tak já říkám, co se stalo po telefonu, jak vypadala, když jsme přijeli. Takže do sanitky a že ji tam vyšetří a odvezou. Čekali jsme - po vyšetření vylezl kdosi /asi doktor, nevím/ a prej - no, paní je asi nějaká hysterická,nic jsme nenašli, ale přece jen, v jejím věku ji odvezeme sebou. No tak jo - přijeli jsme domů, bylo před jednou a já - hele, jdi se vyspat aspoň trochu, já nejdu, nevstávám, včas tě vzbudím. Za hodinu mu zas volala - jenže já s tím nepočítala, takže měl mobil zase v ložnici - ať kouká přijet, že ona tam nebude, že jí nic není. Tak tam jel a ona podepsala reverz, protože oni si ji tam chtěli nechat na pozorování. No tak před dvanáctkou prostě vůbec nespal. Já si vyčítala, že jsem si jeho mobil nevzala k sobě, protože já bych fakt řekla - ani náhodou, nikam nepojede.