Přidat odpověď

Kudlo - čarodějnice - to je silný výraz. Nicméně tě ujišťuji, že okolí ji má za hodnou a milou babičku - a takovou drobnou, co potřebuje ochraňovat.
Já už psala - ona byla na vyšetření a upadla a byla samá modřina - já to ani nevěděla, doktor ji vyšetřoval u sebe a já zůstala v sesterně. No a pak mě pozval a říkal něco jako - no, já mám povinnost se zeptat, jestli vás někdo nebije, nebojte, můžete to říct. Já vůbec netušila, která bije a tak jsem koukala - a ona se ohlídla jak diblík a tak něco kuňkala, že jako ne, že to nemůže a tak - fakt si to mohl vysvětlit, že jo, ale nemůže to říct, že se bojí. Já vylítla z ordinace, abych něco hnusnýho neřekla, manžel taktéž netušil, protože v ordinaci nebyl a jak jsem byla rozčlená, tak jsem se ve finále ztratila - no skvělý, nemohla jsem najít ani naše auto.
Třeba jak jsem jí píchala ty injekce, tak se začaly dělat modřiny a třeba jsem měla pocit, že jsem se jí opřela o nohu a měla tam jelito jak hrom. Ono mě to vyděsilo, tak jsem volala doktorovi a říkám mu to. A on že to bývá, že mám být v klidu, že nesmí akorát začít krvácet -že to máme hlídat, že jinak do nemocnice. A já mu říkám - no ale já nevím, jestli ty modřiny jsou po těch injekcích a jestli to na tý noze neměla nebo až teď, přece jen, má velký dávky. A doktor mi říká - no tak se domluvte s ní a chyťte ji za ruku a uvidíte, kdy a jaká modřina se objeví. A uklidňoval mě, že to je určitě OK. No a tak jsme se s ní domluvili, proč to tak chceme a manžel jí vzal za tu ruku - ne aby jí ruku rozdrtil, ale silněi - a on - mami, nebolí to moc? Ona - ne, prosím Tě, vůbec to necítím.
A na tý ruce nic - ale druhý den, to bylo jelito. A manžel jak to viděl, tak říkal - ježiši, mami, to jsem nechtěl, proč jsi neřekla -a ona - ale vždyť to nebolelo a nebolí. Jenže další týden jsme šli k cévaři na kontrolu a on že je vidět, že nosí punčochy, že ty nohy má krásný a že je to super. A já ještě píchala a říkám - pane doktore, koukněte na to /jako na břicho/, jaký tam má modřiny, já to asi píchám blbě. A on že prej ne, že to je v pohodě, že vídá i horší. A pomáhal jí vstát z lůžka a jí se odhrnul rukáv a viděl tu ruku - prej - vy jste se uhodila? A ona v klidu - ne, to mi udělal syn, víte jak se mnou hodil? Já ztuhla a doktor se otočil a říkal - my jsme spolu mluvili, to je ta ruka? Já mu řekla, že jo - ale že ji chytil manžel, já že nemám sílu, ale že s ní nijak nesmýkal, že říkala, že to ani nebolí. On jen pokrčil rameny a tchýně dělala jako by nic. A venku jsem se jí zeptala, co to má znamenat - že prej přece nic neřekla.