Přidat odpověď

Žženo - já vím, ten psychiatr v Praze nám to říkal - neříkal tedy všechno extra konkrétně, ale takový modelový příklad. Manžel chtěl vědět, jak na tom máma je - on teda řekl, že ještě dobře - my si to vyložili, že jako skoro OK - ale teď si nejsem jistá, zda tím ten doktor nemyslel, že s dopomocí a s její spoluprací momentálně dobře. My řekli, že žije sama, to jo. ale ona tehdy spolupracovala, to taky fakt jo - to se začalo měnit postupně od toho ledna - tak nějak mi to připadá horší.
Já jsem přesvědčená, že tu nějakou pomoc už potřebuje - teda třeba předtím jsem myslela, že stačí dávkovat léky pod dozorem, řekneš si, že jsem blbá, ale fakt mě nenapadlo, že si lupe další mimo dávkovač. Takže je nutný odstranit ty léky a nechat jen to v dávkovači, že potřebuje dovoz jídla, aby jedla tak nějak vyváženě, potřebovala by i takový větší úklid - třeba půlroční nebo roční - aspoň. Tehdy jsme to udělali, měla takový zašlý nádobí, tak jsme ho vzali k nám do myčky a pak jsem si všimla, že ona všechno tak nějak ošudlá hadrem - tak kde používá linku, tam to setře - cca půl metru desky - ostatní je ten špinavý mastný nános - to samý koupelna a WC. my to tehdy dělali sami s manželem, chtěla jsem i letos - teda jako vloni před koncem roku - jenže to jsem skončila v nemocnici, takže pak to taky nešlo a taky teď se na to taky vůbec necítím - tak to neřeším.
A je mi jasný, že toho bude čím dál víc, co bude potřeba - a nevím, za jak dlouho, to se prý těžko odhaduje - ale manžel se taky přepnul do módu - vždyť to není tak strašný.
Ale nechce slyšet, že to jsou kecy - už hodně dlouho ji při vaření, nemyslím ohřívání, ale vaření, neviděl. Prostě řeči. Když jsme se doma hádali, tak i padlo - že ji chci poslat do ústavu, i když to vůbec nepotřebuje - toho, že se ona bojí a že je vidět, že to chci. ale nechci, nechtěla jsem - ale ono to tak dopadne, nejsem si jistá, že bychom to ustáli - teď už ne. To ustáli -myslím spolu ustáli.