Přidat odpověď

Šuplíku - to jo, to chodí - lednici má pořád narvanou - není možný, aby to snědla. Vím, jakou mám spotřebu jídla, když jsem doma sama - lednice fakt zeje prázdnotou - ale já si prostě koupím něco venku nebo tak - nepotřebuju zásoby. myslím, že nakupuje a pak to vyhazuje - ale nikdy jsme ji u ničeho nepřistihli - koš má vždy prázdný - ona s ním chodí denně. Ona nakupuje i všelijaký kraviny - pánvičku, protože chce palačinky, pak se ptám, kde je - vyhodila ji, byla prý na ho.no. Konvičku na čaj - taky třeba za týden není - byla rozbitá. Boty - seřvala jsem jí, jak to, že chodí v zimě v takových čochtách, ať se nediví, že upadne - že spolu zajdeme koupit boty. nejsem nesvéprávná, koupím si sama. No tak jo - koupila, fakt pro její věk, hezký, teplý, pohodlný, fajn podrážka, pro její věk a kondici - tak nám je ukazuje a říká, kde je koupila a jak byly drahý a že tak drahý boty si nikdy nekoupila a jak jí ta prodavačka na to říkala, že nemá dotovat děti /no to už jsem skřípala zubama/ a má si koupit pořádný boty a jak jí pomohla s výběrem, jak jí ještě radila, že nemá spěchat, že v těch botech má v obchodě chodit, aby věděla, že nebudou tlačit a jak jí dala vodu a jak si povídali a byla tam skoro dvě hodiny.......... to všechno. A co my na to. No tak říkáme, že prodavačka měla pravdu, jsou to hezký boty, konečně bude venku v teple a my v klidu, že v těch křuskách neupadne a že ty křusky vyhodíme, ne že to ona sama. vůbec nic mě nenapadlo. Když jsem tam přijela, tak se vždycky ptám - a co boty, jak se vám v nich chodí. ale jo, skvělý, ty jsou úžasný, kdybych věděla, koupila bych si nějaký dřív, budu potřebovat i na jaro, tak zas půjdu tam - jako do toho obchodu. Jenže taky nedávno manželovi se podařilo projít byt, že jsem tam byla a mámu zabavila a přišel a divně se koukal a - mami, proč máš ty boty v ložnici,proč nejsou v botníku. Ona - já je tam mám sušit. On že jo. Ale mně to nedalo a tak jsem se na ně šla podívat. Kecala - bylo vidět, že je venku ani jednou neměla. Tak jsem se zeptala - nejdřív tvrdila, že nebyla moc zima a že jí je v nich teplo, tak je nemůže. manžel to odkýval, že zima nic moc. Já ale říkám - co to povídáte, já se vás ptám už nějaký čas, jestli v nich chodíte venku a vy mi tady povídáte pohádky, že jo a jak jsou skvělý a tak ......... Tak otočila a zaúčtočila - ty mi nebudeš říkat, v čem mám chodit, ty boty vyhodím do popelnice, protože jsou na zip a mně to vadí a vůbec mi nesedí, nechci je. Ty křusky tam má pořád. Ty nový boty teda zatím taky - ale fakt je nenosí.
To je prostě pořád něco - třeba blbosti, jako s těma botama, prakticky až na ty léky to jsou blbosti, ale je jich tolik a pořád něco novýho a jinýho.