Přidat odpověď

Žženo - jak jsem psala - já už jsem se rozhodla - nemám na to, za těchto podmínek a situace ne. A manžel souhlasí, že se mám držet dál, to jo - ale vidím, že si myslí, že mě to přejde, že to je takový období, že se srovnám a vyměknu. Párkrát jsem předtím vyměkla, rozčílila jsem se a že končím, ale pak jsem to nevydržela a zas do toho šla s tím, že to přece nemůžu, že to půjde.
nepůjde, protože to nemá řešení, jeho přístup, jejich přístup /ne ta její demence, vím, že se to bude zhoršovat/, ale bez spolupráce okolí to nejde.
Důrazně jsem manželovi řekla, že tentokrát je to z mé strany definitivní, že ho chápu, ale on nechce vidět realitu a že za chvíli bude pozdě a já už na to nepřistoupím, že jestli se o ni bude chtít starat, nebudu mu bránit, ale budu trvat na tom, aby se k ní přestěhoval. Já to myslím vážně, ale on si myslí, že momentálně jsem na dně a že to jsou řeči. nejsou.
nevím, co se stane, až ta situace nastane - a lhala bych, kdybych řekla, že z toho nemám strach.