Přidat odpověď

jentakj,

já si myslím, že v této situaci jsou Tvé pocity naprosto pochopitelné.

A je tedy otázka, co s tím dál.

Osobně si myslím, že se vyčerpáváš(te) tím, že uvažuješ (a jednáš) jako by byla zdravá, ale to ona dávno není,) a že si bereš k srdci pindy typu "musíš" (musím? nic nemusím!

Ale to nemá být kritika ve smyslu "děláš to blbě", to vůbec ne.

Obdivuji, co všecko pro ni děláš , a myslím, že to musí být strašlivě těžké i tak, ale ještě těžší, pokud Ti člověk, který by Ti měl být nejbližší a navíc je to JEHO máma, hází klacky pod nohy, a netáhne s Tebou za jeden provaz.

(jako je pochopitelné, že on nedokáže být tak nad věcí, když je to JEHO máma, ale špatný je, že Ti nevěří a špatný je, že se neangažuje tak jak by měl, a nechává to na Tobě)