Přidat odpověď

Mám takovou partu, i když jsem nikdy po tom jako bytostný introvert netoužila Vždycky jsem toužila mít někoho do páru, partu jsem nikdy nechtěla. A dlouho jsem měla i takovou kamarádku "spřízněnou duši", ale ta se pak odstěhovala daleko a má i omezenou možnost kontaktu. Myslela jsem, že ji nahradí partner, ale to nevyšlo. Dlouho jsem se pak cítila i při své introverzi dost osaměle, partner se kamarádsky angažoval jinde a mě měl spíš jen jako servisní jednotku a pak jsem se přidala k jedné skupině lidí čistě z pocitu, že bych si s nimi mohla rozumět a že to holt musím zlomit násilím, i když na družení ve skupině nejsem, tak být sama je taky blbý.
Vídám se s nimi taky tak 1x měsíčně, ale oni jsou zvyklí se vídat tak 2x týdně, to jsem zezačátku akceptovala, ale časem mě to tak vysávalo, že jsem to musela omezit. Jednotlivě se s některými vídám častěji, ale to je na chvilku a neorganizovaně.