Přidat odpověď

Myslíš poměru prospěchu žáků? Jako největší problém vidím v tom, že se mluví stále o inkluzi - děti zařazovat do běžných kolektivů, ale přitom běžné kolektivy nejsou, protože ti nadprůměrní odchází na G8 nebo G6. Ve třídách tedy opět není Gaussova křivka, ale jen žáci průměrní, podprůměrní, vždy i několik nevzdělavatelných, kteří už jsou za prvním stupněm na svém "stropě" vědomostí a dovedností. Tyto kolektivy ztrácí ty tahouny, žáci se přizpůsobují těm slabším, pomalejším, protože je to pro ně pohodlné. Nic je nežene. Naprůměrný žák, který neodejde na G, je v takovém kolektivu víceméně chudák a nudí se, krní.

Pokud se volá po zařazování žáků ze speciálních škol do běžných kolektivů, ať se tedy z těchto "běžných" kolektivů neselektují ti nadanější žáci na víceletá gymnázia. Pak teprve budou přirozené, běžné třídy, jak je rozložení lidí v běžné populaci.

A také vidím problém v honu za hezkými známkami. Žádný z rodičů si nechce připustit, že má dítě průměrné nebo podprůměrné. Už i trojky jsou známky, se kterými rodiče bombardují PPP a vidí problém. Učňovské školství je v úpadku, nemá kdo makat. Průměrné dítě ale není problematické dítě, je "jen" průměrné. Dnes ve školách "propadá" minimum žáků...mnohem méně než dřív. Dříve byly v každé třídě jedničkáři i propadlíci, tak jak to odpovídá běžné populaci. Dnes má každé druhé slabší dítě papír z poradny a rodiče to chápou tak, že dítě nemůže propadnout, přitom děcko nic nedělá - však má papír!!! Známky se uměle drží nahoře, učitele si nechtějí dělat konflikty s rodiči, klesají požadavky učitelů, klesá celkově úroveň. Celé naše vzdělávání jde do kytek. Škola je neustále tlačena do toho, aby požadavkům rodičům ustupovala.

Učím na 2.stupni.