Přidat odpověď

7krasko,
no já se usadila ve 22 a to ještě s kecama od mámy, že se jinak nevdám a že si mě nikdo nevezme. A od té doby prakticky jen rebeluji proti "ženuškování", protože je po mně celkem tvrdě vyžadované, včetně té zahrady.
Ale já měla ve 20 taky jako hlavní zájem ruční práce, to taky zkresluje pohled, já jsem se o ně zajímala hlavně proto, abych si mohla vyrobit zajímavé hadry.
No, klimakterium klepe na dceře bez toho, že bych si v životě nějak něco užila, nezažila jsem tedy prozatím ani žádné průsery kromě podnikatelských a pracovních a to taky nebyly opravdové průsery.
Ale popravdě už bych ten život chtěla nějak uzavřít, pohled do budoucnosti mě neláká a spíš děsí.
Ale jak mi napsala dávná kamarádka, nezvykle upřímně, sama jsem taky nikomu (konkrétně tedy MM) nic moc nedala, ani tu spokojenou rodinu ne, tak není divu, že se nemám moc o co opřít a od čeho odrazit.