Přidat odpověď

Já (30) rozvedená, tři roky sama jen já a mé dítě (7). Dlouho jsem se bála cokoliv nového začít. Vloni na podzim přišel on (34), láska, co nás oba úplně pohltila, po týdnu už zůstal a nikam neodjížděl, po měsíci oficiálně pustil svůj byt, všechno rozdal/rozprodal a nastěhoval se k nám. Dítě ho miluje a on jeho taky. Od exmanželky byl pryč rok a půl, v mezidobí přítelkyně na pár měsíců, až vedle mě podal žádost o rozvod, všude se s námi chlubil, jeho rodina nás absolutně přijala, prvních několik měsíců jsme se vznášeli někde na růžovém nebi- nevěřila jsem, že mě to ještě potká, bála jsem se, že už nikdy nebudu nikomu moct věřit. Uvěřila jsem.

Zkrat, prasklo, že mi lhal. S exmanželkou ve všem pravda (byli spolu 12 let, takže je to "držák", nevěrný ji nikdy nebyl, vím i přímo od ní v rámci toho co nechala napsat do rozsudku). S expřítelkyní lži. Zatímco říkal, že je to všechno pasé, uzavřené a až s námi přišel smysl jeho života (hodnoty, životní plány, zkušenosti - ve všem jsme byli zajedno), tak on se s ní vídal aniž bych o tom věděla - většinou obědy a nějaké procházky po práci (je to kolegyně, co s ním sedí na patře..) a maily. Hodně mailů. I o nás, jak je to všechno zbytečně rychlý, jak lituje rychlého nastěhování.. Vygradovalo to smskou, když se opil (poprvé a naposledy za dobu co je se mnou) a napsal ji smsku, že ji miluje. Svědomí mu nedalo, všechno přiznal, připravený na cokoliv z mé strany. Fyzicky spolu neměli nic.

Prý mu je jí líto, nikdy mu nijak neublížila, odnesla to jako "převozník" od ženy a on si nikdy neodpustí, že ji zranil.

Od té doby to nefunguje. Já s ním střídavě být chci a záleží mi na nás, on se nějakou dobu snažil vše napravit.. pak jsem mu poprvé v hádce řekla, ať se sbalí a vypadne.. pak podruhé, popáté.. ačkoliv vím, že nemá kam jít a všeho se kvůli nám vzdal.

Aktuální stav po dvou měsících - on si hledá nájem, chodí po prohlídkách bytů, totálně jsme se vzdálili, naše plány už plány dávno nejsou. Padají tady slova o tom, že se vlastně asi nechce vázat, že možná na vztah není připravený, že asi nechce rodinný život, ikdyž on něm dřív snil, že to pokazil, uznává, ale já ho svým chováním přesvědčila, že v tomhle žít on nechce.

Současně tady ale pořád je, ikdyž je to všechno hrozně chladný, opatrný a já vím, že nás má pořád rád, ikdyž mi už strašně dlouho neřekl, že mě miluje. Já skončila u psychologa, beru prášky přes den, beru prášky na spaní, jednou týdně terapie..

On má teď hlavně potřebu svobody. Nechce se bát kdy ho zase vyhodím, nechce být závislý, cítím, že se teď potřebuje srovnat a věnovat se sám sobě. Celkově je hodně poznamenaný vztahem se svou exmanželkou, hodně tomu věřil, ona ho hodně zklamala a já si začínám připadat jen jako její stín, náhrada.. která nebude nikdy dost dobrá a místo abych se na to vykašlala a nějak do toho řízla, ještě ho přemlouvám, že to zvládneme. Čím víc se snažím, tím víc on se vzdaluje, tráví čas hodně mimo domov. V momentě kdy to vzdám a neřeším nic, tahá on zase za nitky a snaží se..

A já se ptám - jak byste po tom všem reagovaly vy? Já už jsem strašně unavená, přišel, dal mi jistotu, lásku.. a mám pocit, že teď jsem zůstala s holýma rukama a stojím paralyzovaná na místě.

On je teď celkově hodně mimo domov (a ne, s tou expřítelkyní to opravdu skončilo a on řekl, že takovej dřív nikdy nebyl a už nikdy nebude. Prostě zazmatkoval. A v tom mu dnes už věřím. Je to jinak vážně slušnej chlap..) Já takové možnosti nemám a přitom cítím, že by nám to hodně prospělo.

Dítě je většinu času se mnou, k tátovi chodí jednou za 14 dnů na prodloužený víkend. Napadá vás jak si vzájemně orazit? On může, není nijak limitovaný. Já musím brát v potaz dítě - vymetáme herny a já se moc těším až bude hezky a zdekujeme se ven.. Teď jsem nám koupila letenky a za týden vypadneme na pár dnů k moři - samy, bez něj - což kvitujeme oba. Odjela jsem na pár dnů na hory, když bylo dítě pryč, druhý den psal, že mu chybím..

Co s tím vším...? Já už prostě nevím... celý se to tak strašně zamotalo, pokazilo. On možná udělal chybu, ale já ho xkrát zklamala tím, že jsem byla schopná mu začít balit tašku. Přijdu si jak v nějakým blbým filmu, ještě před pár měsíci jsem byla přesvědčená, že se znovu vdám, že si s ním umím představit mít další dítě..

Díky kdo dočetl, víc stručně mi to nešlo..