Přidat odpověď

Evelyn,

tak to jistě, ale je to i o těch ambicích a případným zklamání.

Pokud se budu učit hrát na housle s tím, že ze mě bude druhej Paganini, ale pak zjistím, že na to nemám, případně bych i měla, ale musela bych trénovat 8 hodin denně a nelíbilo by se mi muset vyžít z hudebnickýho platu, tak když to po ukončení druhýho cyklu vzdám s tím, že ze mě houslovej virtuos nebude, ale třeba se občas sejdu s kamarádama a zahrajem si nějakou komořinu, tak je to něco, na co bych měla bejt hrdá (že jsem uvažovala realisticky a nechala jsem si to jen jako koníčka), nebo naopak se stydět (že jsem neměla dostatečnej tah na branku, abych to zkusila na toho Paganiniho)?