Přidat odpověď

Mám zkušenosti z obou "stran barikády". Tzn. lidi jsem jak vybírala, tak byla tím, co o práci žádá.
Z pozice zaměstnavatele souhlasím s tím, že řada lidí se hlásí jen tak nazdařbůh, aniž by měla představu o tom, co ta práce obnáší. Buď požadavky v inzerátech nečtou, nebo mají pocit, že některé věci (bohužel často dost zásadní) vždycky "nějak okecají".
Na straně druhé, firmy často inzerují něco úplně jiného, než reálně od uchazečů chtějí. Také jsem zažila hodinový pohovor, kde jsem byla tázána na klasické HR nesmysly typu "jakou stopu ve společnosti zanechala vaše práce" a ve finále z nich vylezlo, že vlastně chtějí někoho, kdo by jim dohazoval klienty, kteří by u nich inzerovali, nikoli někoho, kdo by pro již existující klienty vytvářel obsah.
Další nešvar je x poměrně specifických požadavků a naprosto neodpovídající nabídka finančního ohodnocení. Pokud hledám někoho, kdo je schopen používat dva nebo tři cizí jazyky, pracovat ve dvaceti programech, nevadí mu práce o víkendech, má řidičák na všechny skupiny a deset let praxi v oboru a nabízím mu dvacet hrubýho, je celkem jasné, že se mi nikdo takový nepřihlásí a pak musím buď brát z toho, co je, nebo si tu práci udělat sám.