Přidat odpověď

jentak, tak samozřejmě že to je druhý extrém nechat řvát dítě, co chce k mámě, proč to pojímat v druhém extrému...existuje rozumná škála mezi tím...a co ty ostatní věci?

Víš, mně přišli jako otroci vlastního dítěte.
A já si myslím po vzoru starých a některých moderních psychologů, že dítě má mít hranice, má znát NE (i sladké štěňátko člověk nějak vede a vychovává)...má mít mantinely.
Protože právě to určité těsné "objetí" mantinelů (děloha, zavinovačky, kokonky na dítě, mámina postel atd atd...) dává to bezpečí, postupně se to rozvolňuje.
Mně to přijde, jako kdyby to dítě položili nahé na zem...a a´t si dělá, co chce, obleče, co chce, jí, co chce, spí, kdy a kde chce...a ono na to v určité době není připravené.
Ono potřebuje tu těsnost a hranici, kde končí ono s mámou a začíná svět...který bude ovládat postupně.
Dát dítěti takhle naprostou svobodu v rozhodování. svobodu ve všem je v tomto věku podle mne pro něj traumatický. Což bylo teda myslím v tom pořadu vidět.
Byl to extrém a jsem ráda, že se mi takový děti vyhnuly...anebo jsem si je prostě takhle nevychovala, nevím... Ona taky ta Ukrajinka tam říkala, ale vy to máte s výchovou jednodušší, máte hodné děti?
To je celý .