Přidat odpověď

Dekuju za krasne tema. Mam k nemu uzasny pribeh. Moji prarodice uz zemreli kdyz jsem byla skolacka. Vsichni jsme bydleli pres 150km daleko takze dum se prodal cizim. Az se svou rodinou jsem zacala jezdit na jejich hrob do te dediny pred cca 10 lety. A vzdycky jsme zajeli i podivat se na dum, parkrat jsme projeli pomalu kolem ze vsech stran. Nove majitele jsme nechteli kontaktovat, jednak se to nehodi a vevnitr uz je urcite vsechno nove takze to videt nechcu. Parkrat si vsimli, ze nekdo popojizdi kolem. Proste cizi auto, na dedine, to si kazdy vsimne. Jeden rok jsme na dusicky nejeli kvuli marodeni. Jeli jsme az na Velikonoce a zase zakrouzili kolem. Meli na zahrade u baraku oslavu nejakou a kdyz si nas pan vsiml, vybehl ven a hned: uz jsme si rikali, co s vama je, ani na Dusicky jste tu nebyli