Přidat odpověď

Zažila jsem výběrové řízení na hyperlukrativní job třetinový úvazek výuky AJ na druhém stupni venkovské ZŠ. Lákalo mě to, protože v té době by se mi takový úvazek hodil a měla jsem to autem kousek od bytu. Tak jsem tam šla, člověk z praxe se zkušeností s tím, co poptávali, a motivován, zájem byl.
Očekávala jsem pohovor s říďou nebo zástupkyní, aby si mě omrkli, zeptali se, co a jak je potřeba, jak to tak bývá obvykle. Někdy ti rovnou řeknou, že jo, jindy mají lidí víc a chtějí se podívat na ostatní, tak ti dají vědět, většinou bývají slušní do té míry, že pošlou i email, že tě nechtěj, když tě nechtěj.
Tady ne. Přišla jsem tam, seděly tam čtyři tuhé ksichty a vykládali mi, že pracovat pro ně je velká čest asi dvacet minut. Pak mi řekli, jestli se chci na něco zeptat. Zeptala jsem se jich, jestli uvažují o tom, že by mě zaměstnali. Oni jako že jo, ale že by se to vidělo, že ještě nevědí, že sice jako že trochu mají zájem, ale taky nevědí. Tak jsem si řekla, že to asi nebude to místo, co hledám, a zdvořile jsem se poroučela a oni: "No, počkejte, počkejte, tohle je výběrové řízení!" A já: "Tak jo, víte o mě, když tak mi dejte vědět." A jedna z těch paní: "No, paní učitelko, a co ukázková hodina, my ji požadujeme, pokud se chcete zúčastnit našeho výběrového řízení, musíte (řekla termín za čtrnáct dní) přijít na ukázkovou hodinu, my se podle toho rozhodujeme." Tak jí říkám, že nemusím, ale že jestli chtějí, tak je půl desáté, ukázkovou hodinu jim tam odvedu, aby to mohli posoudit. Zbrunátněli, nafoukli papuly a řekli, že se jim to nehodí, kupodivu nepřipadli na argument, že nemohu provést hodinu bez přípravy. Tak jsem šla domů. Za dva týdny mi poslali dopis, že by mě teda brali .