Přidat odpověď

Na mně se to zase možná nasype. Mamka byla sice vitální, ale celý život docela neflexibilní a v důsledku toho na některé věci líná. Třeba na uklízení, vaření, ...

No a pár let je psychiatrickou pacientkou s malinko nastupující demencí, ale hlavně bipolární poruchou. A pěstuje si svoje strachy, např. chodit ven. Takže se sice ráda podívala ven, nejlépe autem, ale jenom s někým. "Co kdyby upadla při přechodu ulice naproti do lékárny?" Čili když jí chybí kapky do nosu, musím tam zajet.

Zbytek mé rodiny to bojkotuje, mamka s nimi měla různé konflikty, dětem volá pravidelně i na přednášky a volá opakovaně, dokud to někdo nezvedne, nechápe, že odmítnutí = ODMÍTNUTÍ se s ní desítky minut vybavovat. A navíc u ní nikdo nepozná, kdy si vymýšlí a dělá to ráda. A teď dostala zánět průdušek, já byl v cizině, takže to dlouho nikdo nebral vážně. I protože kouří 20+ denně. (Mj. děti (20,18) k ní odmítají chodit i proto, že cokoliv je u ní, šaty, děti atd. smrdí nejméně pár dní. I doklady na žádost o příspěvek na byt. A já i manželka už cítíme méně, ale ti mladí mají čuch strašně citlivej.)

No a když dostala antibiotika, tak se jí začlo navalovat a pokračuje v tom stále. Obvoďák, kam jsem jí 2x vzal na injekci (z práce - a"musíš mi pomoct se obléci a ... pak složit peřinku (dospod, částečně srolovaná) já už jí nesroluji - 72let), jí napsal trochu nezodpovědně i léky na spaní a tak jsem jí instruoval (bere i léky od psychiatra), že jen 0.5-1 denně - a samozřejmě si vzala, že se jí pak dobře spí a je jí dobře... A působí na mne zase poněkud oblblá, takže přemýšlím nad objednávkou k psychatrovi (přes celou Prahu - byla vždy vybíravá), zda jí najde mimoř. termín. A pak hlavně ne na Kateřinky, tam jí nechali proležet a nemají tam žádné procházky, nemají gerontopsychiatrii apod., ale raději do Bohnic, jenže tam nespadáme...

Teď jsme s manželkou na krátké dovolené, protože mne 7 měsíců prakticky díky práci viděla jen o 2. víkendu, nebo ve špitále (operace) a už se z toho hroutí taky.


Tak nevím, co bude dál.