Přidat odpověď

Ahoj manželky-maminky!
Myslím, že prvopočátek všech manželů-bordelářů spočívá v tom, že když se v porodnici obávali uchopit své dítko do náruče, nikdo je tedy nenutil. Musíte jim ho vnutit ("Vem si ho taky nachvilku, jsem zesláblá"), jinak se ho bude bát dotknout, později přebalit, okoupat... A to už není daleko k tomu, aby se bál zůstat s ním hodinku dvě sám, když si potřebujete skočit na kosmetiku či k lékaři, a v pozdějším stádiu dokonce sám umýt nádobí, aby ho třeba neumyl špatně.
Pokud už to dojde tak daleko, tak Majko, Tvůj návod je perfektní!! Dost jsem se u toho nasmála, když jsem si představila, jak by to s některými chlapy zamávalo. Ale je pravda, že ne každá žena je tak silná, aby toho svého "chudáčka takhle trápila". Je výsadou ženy, že dítěti uloží trest za např. ošklivé chování ke kamarádovi, a až si při vaření večeře všechno ještě jednou promyslí, přijde jí to najednou líto, dítěti trest zruší a je schopná se mu ještě omluvit.

Můj manžel je zatím jediný živitel rodiny, takže ho s domácností moc nezatěžuju, ale až teď, když čtu Vaše příspěvky, musím říct, že mám štěstí. Od začátku jsme Jakuba koupali spolu - ještě jsem pořádně nevěděla, jak se to dělá a manžel aspoň přinesl, podal, podržel... Třetí den mě začalo na rukou dráždit mýdlo (vyrážka z nadmíry emocí po porodu), tak jsem požádala manžela, jestli by Jakuba nenamydlil sám. Poprvé byl dost neobratný, ale popáté už mu to šlo. Za chvíli už se nebál namydleného Jakuba přenést do vaničky. Pak ho i natřel tělovým mlékem...
Mě se vyrážka postupně ztrácela, ale protože muž chodil z práce těsně před koupáním a následným uložením, a skoro se se synkem neviděl, nijak jsem nespěchala, abychom si naše úlohy při koupání vyměnili zpět (vždyť by se viděli jen o víkendu). Naopak jsem ho podporovala. A dnes jsem to já, kdo přinese, podá, podrží... a jim dvěma jen asistuju.
A pak už nebylo těžké pomoct s prvním přebalováním, do kterého se jednou pustil úplně sám a zavolal mě, až když si nevěděl rady, nebo s první přípravou sunaru a s prvním krmením z lahvičky.

Muž má velice náročný týden, často není doma, ale když je, koupání si nenechá ujít. Když jsem někdy zaneprázděná zase já, dokáže Jakuba vykoupat a nakrmit sám. Pokud se s ním dohodnu aspoň den dopředu, můžu se objednat ke kadeřnici nebo si dát večer sraz s kamarádkou ve vinárně. Ale nesmím si doma zapomenout mobil, kdyby mi náhodou přišla zpráva "SUNAR JSEM VYSYPAL, VANA PRETEKLA, NEMUZU NAJIT PLINKY, KUBA POBLINKAL POSTEL - VRAT SE!!!"

Jana