Přidat názor k článku Psychika rodičky

Ahoj Mirko,

ono asi bude tak trochu problém, že mezitím co ty děláš rozbor příspěvku a dohaduješ se, co si asi tak autor podle tvého názoru musí myslet (a možná si myslí, já nevím :o) ), tak já šátek nosím v praxi už přes čtyři roky. Takže jsem při čtení na nějaké podrobné zkoumání autorovy mysli ani nepomyslela, jenom jsem se ušklíbla, že je to příhoda fakt ze života ;o) Protože lidí, kteří strkaj nos do věcí, do kterých jim nic není a litují tu spokojené dítě, tu spokojenou maminu, jsem potkala taky dost. Neznám ošátkovanou maminu, která by chodila po ulici, koukala ostatním maminám do kočárku a pěkně nahlas komentovala chudáčky děti. Potkala jsem dost ostatních lidí (ať už s kočárkem nebo bez), kteří by mi nejradši dítě odebrali z péče, protože chudáček malej musí se mnou neskutečně trpět. Naštěstí jsem splachovací a nedělá mi problém nejapné poznámky neslyšet, byť třeba jsou pronášeny přímo ke mně :o))) A dokázala jsem si poradit i se svojí babičkou, která byla přesvědčená, že šátky nosí jenom cikáni... a ani ti už dneska ne, protože i ti dají dohormady peníze na hezký kočárek...

Ale na druhou stranu mi přijde, že za ty čtyři roky se hodně změnilo - aspoň v Praze. Šátky či vaky tu jsou rozšířenější, takže lidi si už nejspíš zvykli... no a bariéry padají. Protože šátkové maminy měly odvahu šátky nosit, i když kolikrát byly svým okolím považovány za krkavčí matky a socky, které nemají ani na kočárek nebo když už musí mimino rozmazlovat nošením, tak alespoň na klokanku a lidem pohled na ně... no, zevšedněl??? takže už nemají tolik potřebu vykládat jim na potkání svoje "moudra".

S.