Přidat názor k článku Jak se rodí na farmě v Čechách

Také gratuluji pani Johaně ke zdravému dítěti.
Nicméně pro mě článek není popisem krásného porodu.Vadí mi ten křik a samota(PA je zde popisována jako méně erudovaná a trochu rušící) Rodila jsem dvakrát, potřetí mě to čeká. Také jsem se ztotožňovala s průběhem kontrakcí a intuitivně jsem cítila co a jak, vítala jsem přítomnost PA, se kterou jsem
hovořila o miminku,později už jednoslabičně,věděla jsem, že to moje tělo dokáže, ale povzbuzení ze strany zdravotního personálu pro mě moc znamenalo. Neměla jsem
žádnou potřebu křičet bolestí, ačkoliv jsem nepoužila žádné tišící prostředky. Mám pocit,
že ženám, které ještě nerodily je opakovaně předkládán průběh porodu jako hraniční zážitek,který navíc správná matka prožije sice za bolestného řevu, zato náležitě aktivně a bez pomoci opruzujících zdravotníků. S tímto obrazem bych si jako prvorodička fakt nevěděla rady.Takže podle mě je porod je přirozená věc,náročná a je fajn se o někoho opřít. Já mám zkušennost, že školený zdravotní personál je k tomu ideální. Co se dětí týče, je to neobvyklé, ale nevím. Já mám vzpomínky z dětství na dramatické líčení porodu, což mé první těhotenství hodně poznamenalo,ačkoliv jsem nikdy ani nezahlédla kapku krve. Pokud tyto děcka, která čas od času taky řvou, když si něco udělají, viděla jak mamka ihned chová bráchu a je to normální, možná budou mít daleko menší noční můry, než jejich vrstevníci, jejichž maminy u kafča dokola probíraj, jak jim o ten život šlo.