Difo, nechala bys například koukat děti na každou smrt? Nebo jen na klidný skon? Fakt bys je nechala se koukat, jak třeba někdo umírá a agónii, v bolestech, křečích, s krvácením a křikem? Jo??? Myslím, že máš možná trochu naivní představu o tom, ke které smrtelné posteli děti chodily a u které i zůstávaly...
A pokud se to ohrožení života týká vlastní matky, tak fakt není moc o čem se bavit. To je ohrožení i toho dítěte samého, ne jen nějaké jiné osoby.
Pokud člověka vystavíš zátěži, na kterou není zralý, tak to neposlouží jeho růstu, ale pouze jeho neurotizaci. A opravdu není směrodatné, co by ty děti dnes řekly...jak už jsem psala nejen já, v tom se s nima za dvacet let může patlat psychoterapeut.
Předchozí