Přidat názor k článku Jak se rodí na farmě v Čechách

Leli, když jsem čekala své třetí, byla jsem na tom jako ty. Po předchozích dvou zkušenostech jsem se bála mnohem víc než předtím. Ale asi proto, že jsem třetí mimčo moc chtěla, dokázala jsem svůj strach ovládnout a uvědomit si, co vlastně chci. Chci mít při porodu klid, manžela, ticho, teplo, trochu vzdálený dohled chápajícího lékaře a porodní asistentku jen kvůli dotazu, kdyby se mi něco nezdálo. Chtěla jsem, aby lékař neříkal "já to vím nejlíp a vy mlčte a roďte!", ale aby mě poslouchal.
To všechno jsem chtěla, a protože nikdo nejsme telepat, byla jsem přesvědčená, že je to potřeba v porodnici vyřešit dřív než při porodu. Musím říct, že ve dvou porodnicích se na mě dívali jak na blázna, co si to vlastně dovoluju u nich něco tak nehorázného diktovat, oni se o tom se mnou přece nebudou bavit. Prý až tam budu, tak se uvidí. Nikdo kolem mě prý nebude poskakovat. To jsem zase nechápala já, protože o mé obskakování tam nešlo. Až v třetí porodnici, kterou jsem navštívila, to vyšlo. Nejen že jim to nebylo divné, napsali mi všechno do karty. Důrazně jsem je požádala také o to, aby mi tam napsali, že o jakomkoli zákroku či lécích na mě či mém dítěti MUSÍM DOPŘEDU vědět a souhlasit s ním, v případě nutnosti manžel.
Samozřejmě jsem jim vysvětlila důvody těchto mých požadavků /právě zkušenosti s mými předchozími porody a komplikacemi/. Při příjezdu do porodnice k vlastnímu porodu toho bylo ještě moc, co jsem považovala za nutné porodníkovi sdělit, aby nedošlo k nedorozumění. Navíc jsem chtěla, abych mu to všechno sdělila dřív, než začnou velké bolesti, protože pak by to všechno vyznělo možná trochu jinak.
Musím říct, že se chovali přesně tak, jak jsem chtěla. I když pak nastaly opět komplikace /trochu se očekávaly vzhledem k průběhu mých předchozích porodů/, lékař ke mě přistupoval opravdu jako k lidské myslící bytosti a ne kusu masa. Ihned mi sdělil, co bude dělat, proč to bude dělat, alternativy a své vysvětlení k doporučenému postupu. Podal to jasně, stručně, srozumitelně a jasně dal najevo, že pokud si vyberu jinou alternativu, bude s tím souhlasit. Jednalo se o možnost císařského řezu. Věděl ale, že k tomuto postupu mám zasadně odmítavé stanovisko, což jsem mu také znovu sdělila, pokud je jiná možnost. Vzhledem k mým bolestem nemohl ale vědět, jestli jsem třeba nezměnila názor, takže opravdu oceňuji jeho přístup. Jsem přesvědčená, že kdyby takovýto přístup byl i u mých předchozích porodech, mohla jsem si ušetřit spoustu bolesti, psych. a fyz. problémů a následných bezesných nocí.
Tenkrát to byla moje chyba, nebyla jsem důsledná a jasně neformulovala svá stanoviska a požadavky.
Takže se neboj, nic nenech náhodě a rozhodně komunikuj s porodnicí /až nastane čas/. Nenech se odbýt tím, že pak se uvidí.
Můj postoj k porodu doma je negativní. Já bych doma nerodila. Ale každý ať si rodí, kde chce.
Děti bych u porodu nechtěla, snad jen, kdyby porod byl tzv. pohoda. Jenže to nebyl. Nechtěla bych, aby viděli mou bolest, krev, zvracení a aby se bály o můj život. Myslím, že mé děti na to nejsou zralé a že by to pro ně nebylo vhodné. Navíc bych se bála, aby má dcera tím nezískala dopředu nějaký strach z porodu.
Ale uvítala bych, kdyby třeba mohly se mnou být hned po porodu společně s manželem. Ale vzhledem k tomu, že jsem porodila večer, tak druhý den ráno manžel mé děti přivezl. To je super a hrozná byla doba, kdy maminky ukazovaly tatínkovi a dětem mimčo z okna přes sklo a sáhnout si na něj mohli až po týdnu.