Xantipo, já jsem řvala jako tuřice. Nějak to ke mně přišlo samo - z hlubokého dýchání při slabších kontrakcích se stalo hučení a pak i to řvaní - úplně jsem cítila, jak se při výdechu víc otevírám a uvolňuju a hlavička může líp sestupovat, byl to hodně intenzivní pocit (někdo může říct i bolest, i tak mi to potom přišlo). Pokud chce někdo poradit, jak správně řvát při porodu :-) - důležité pro otevírání jsou hluboké tóny s maximálně uvolněnou čelistí, když jsem v kritických okamžicích začala ječet "nééé, maminkóóóó", cítila jsem, jak se všechny tkáně a svaly v pánvi stahujou a jak můžu ublížit nejen sobě, ale i miminku. Prostě to tak ke mně přišlo. Asi je úplně jedno, jestli řveš nebo ne, hlavní asi je cítit, že pomáháš svému tělu porodit miminko, ať už je to nahlas nebo potichu.
Předchozí