Přidat názor k článku Mé předporodní peripetie - doplněno o porodní a poporodní část!

Johanka je velká bojovnice. Na jednu stranu ji chápu, na druhou moc ne. Ztrávit těhotenství bojem s větrnými mlýny, psát, obvolávat, zjišťovat, doprošovat se ....já osobně bych se radši smířila s představou, že holt doma neporodím. A zaměřila bych se na výběr porodnice, kde by mi co nejvíc vyhověli a kde by se mi líbilo. Miminko velmi citlivě vnímá maminčino rozpoložení už v bříšku. Nemyslím, že by mu ten stres kolem místa jeho zrození nějak prospěl. A zrovna tak si nemyslím, že se to napraví tím, že se narodí doma ve vaně, nebo na manželské posteli rodičů. Radši bych si v klidu vychutnala 9 měsíců a smířila se s tím, že pár dní budu v nemocnici. Dneska už je možnost využití nadstandardních pokojů, kde je možnost pobytu partnera, i starší děti tam mohou být. Ano, porod a období po něm je velmi důležité pro dítě i pro maminku. Ale kde je napsáno, že když se celý akt uděje v domácím prostředí, bude všechno v klidu a bez stresu? Bude, když všechno poklape dobře, ale může se nedej bože stát něco nepředvídaného a klid a pohoda z domácího porodu se může rychle převést do závodu a o vteřiny. A naopak, ne každý porod v nemocnici = utrpení, šok, ponížení atd. Jak říkám, osobně bych energii napřela na výběr porodnice, lékaře atd. Ale to je každého věc, každý máme priority jinde. Každopádně Johance přeju z celého srdce, aby vše dopadlo tak, jak si představuje a aby brzy chovala v náručí malého drobečka.