Přidat názor k článku Mé předporodní peripetie - doplněno o porodní a poporodní část!

Počkej Petro, s Tvojí úvahou docela souhlasím (postupná změna systému, citliví lékaři „odentovsko-kavanovského typu“ – tojo) – ale přecejen:
„Podřízenost pacienta změnit na rovnocennost pacienta - snažit se změnit výsadní postavení lékařů u nás, jejich nadřízenost k pacientům, spíše než bojovat za konkrétní porody proti vůli poskytovatelů péče - ta rovnocennost by přinesla také přirozeně větší vstřícnost k rodičkám. tenhle boj za rovnocennost by měli vést muži, jsou na to lépe uzpůsobeni.“
– To považuju za dosti přehnané tvrzení!
Možná jiná formulace: „Tento boj by měli vést TAKÉ muži, protože je to I JEJICH VĚC.“
Nebo není? Kromě toho, NEEXISTUJÍ ŽÁDNÉ TYPICKY JEN ŽENSKÉ A JEN MUŽSKÉ VLASTNOSTI (to zaprvé, ačkoli máš jistě pravdu v tom, že ženy jsou spíše těmi poddajnými stvořeními a muži jsou od přírody akčnější); a za druhé:
POROD SE TÝKÁ CELÉ RODINY, OVŠEM PŘECEJEN JE TO PŘEDEVŠÍM ŽENSKÁ ZÁLEŽITOST („Otec rodí? Matka rodí?“ – toť otázka již v cimrmanské klasice!) – no takže si myslím, že zrovna porodnictví je oblast, kde nezaškodí, když se aktivní ženy zasadí o urychlení změn; všichni vidíme, že jsou nutné a že už po mnoho let probíhají – k naší všeobecné škodě bohužel dosti pomalu...
A akčním ženám jejich akčnost stejně nikdo neodpáře (stejně tak, jako jim podřizováním se autoritám - byť se zaťatými zuby – nenarostou křídla nebo roucho beránčí...) .
Tak to vidím já.
Ester