Přidat názor k článku Mé předporodní peripetie - doplněno o porodní a poporodní část!

Sosane,

ale to se přece navzájem nevylučuje, ne? Jinak by to vypadalo tak, že by všichni lékaři léčili úplně stejně, tj. kdybys přišel k nějakému lékaři třeba s chřipkou, tak by ti každý předepsal úplně stejný paralen ve stejném množství a stejném dávkování. Ale v praxi to vypadá tak, že ten postup "lege artis" není jediný možný, ale je tam určité rozpětí a v jeho rámci se ten doktor pohybuje opravdu podle svého přesvědčení. Jeden doktor ti předepíše ten paralen, protože zastává názor, že "ať si tělo pomůže pokud možno samo a na co do něho cpát nějakou chemii zbytečně", jiný ti na to samé a v té samé situaci už předepíše antibiotika, protože "co kdyby se z toho vyvinuly nějaké komplikace". Mně se stalo u naší obvodní doktorky, že mi předepsala ta antibiotika, a když jsem zareagovala ve stylu "samozřejmě pokud je to opravdu nutné, tak je budu brát, ale nešlo by to řešit nějak méně radikálně, já se snažím pokud možno brát co nejmíň prášků", tak mi paní doktorka řekla "máte recht, moje dcera se tak léčí taky" a předepsala mi paralen a horký čaj :o))). Musím podotknout, že mi bylo moc sympatické, že byla ochotná změnit názor.
A z té chřipky jsem se vyléčila bez následků ;o)))


Doktorů a jejich znalostí si velice vážím, ale nepovažuji je za nadlidi, před kterými je třeba srazit kufry a bezvýhradně akceptovat to, co mi nabídnou. Když mi to z nějakého důvodu nesedne, od toho mám pusu, abych se jich zeptala, proč se mnou chtějí dělat to či ono, popřípadě zda by to nešlo nějak jinak. Je to přece moje tělo, tak do toho taky mám co mluvit, nebo ne?

Myslím, že by mělo být normální, aby s námi doktoři jednali jako s partnery v tomhle smyslu. Alespoň já si v poslední době na to nemůžu stěžovat, všichni moji doktoři takoví jsou a nedělá jim to problém. Ale taky je pravda, že k těm, kteří takoví nebyli, už nechodím.