Kdyz budu mit pocit, ze dotycny (muz, zdravotnik, urad...) jedna v muj prospech, budu rada mirna, klidna, poddajna... dopln si tam co uznas za vhodne. Kdyz tenhle pocit nemam, tak se snazim ve svuj prospech jednat sama, k cemuz je obcas potreba jiste tvrdosti. Ovsem nenuti me k tomu zadna "doba" ani zadne modni hnuti, leda tak hnuti me mysli, ktere mi rika, ze neni dobre jednat v rozporu s vlastnim svedomim. Proste delam, co povazuji za spravne - a to je podle me neco uplne normalniho, a ne zadna vysada, kterou by meli mit jen muzi, porodnici, urady a jine "autority".
Pokud ma nejaky odbornik (doktor, automechanik, ...) jiny nazor o tom, co je spravne, rada se s nim dam do reci a necham se presvedcit, pokud mi dokaze vysvetlit, proc je spravny jeho nazor. Pokud to nedokaze, nevidim duvod svuj nazor menit. A uz tuplem ne, pokud dotycny chce rozhodovat o mne.
Předchozí