Přidat názor k článku Lépe a rychleji aneb srovnávací syndrom

Já jsem naštěstí velmi brzo zjistila, jak to je s těma dokonalýma dětma tetiček a babiček. Ségra mi totiž půjčila zápisník, kam si zaznamenávala, kolik dítě kdy vážilo, kolik měřilo, co jedlo a tak. No a ukázalo se, žemá normální paměťový klamy. V běžným hovoru (aniž by chtěla lhát, sama tomu věřila) bájila o chození na nočník v 10 měsících (zápisník: bez plen ve dvou letech), o velikosti 98 v roce (zápisník délka v roce 84cm), o lezení v 6 měsících (zápisník - lezení v 8 měsících) a tak dál. Od té doby to všechno beru s dost velkou rezervou.
A že některé děti chodily, lezly, skákaly a běhaly dřív než Verča a byly nebojácnější? Ona zas dřív mluvila a kreslila.
Jsme přece různí už od malinka :-)