Přidat názor k článku Lépe a rychleji aneb srovnávací syndrom

Tak takhle lezl Libásek taky, sice trochu později (už přesně netuším, ale bylo to ještě v kolíbce), takže jsi mi svou poznámkou o patologickém podráždění mozku neuděla moc velkou radost:-(
Zato další pohybové aktivity vypadaly v jeho podání spíše jako "chci a nemůžu". Ležet v klidu rozhodně nevydržel snad víc jak deset minut, takže jsem ho měla opravdu z velké části dne v jeho prvním roce na rukách(a to narozdíl ode mě nebyl žádné tintítko). I proto jsem ostatním matkám šikovné a pohyblivé děti pochopitelně záviděla - a doufám, že se za to na mě nebudou zlobit.