Přidat názor k článku Lépe a rychleji aneb srovnávací syndrom

Když jsem čekala dvojčata,nikdy mě nenapadlo, že budu mít tento problém,i když o sobě dal vědět už v těhotenství.Asi od 25. týdne už měly děti v břiše svá místa,takže jsem je mohla sledovat(měla jsem na to i spoustu času,ležela jsem na rizikovém).Kuba se jevil jako flegma,Terka trochu jako hysterka.
Po narození to bylo dobré,přibývali přibližně stejně,doteď jsou oba stejně oteklé nitě(stejná velikost oblečení i bot).Problém nastal,když se Kuba začal zpožďovat v PMV.Potom se mi každý den naskýtal pohled na Terku krásně lezoucí,stoupající si u nábytku, a na Kubu, volně se povalujicího na zádech.Občas se natočil na bok a podal si hračku,to byla veškerá snaha.Pokud máte toto neustále před očima,věřte mi, znervózníte.Chodili jsme na rehabilitaci, cvičili jsme.Časem jsem však zjistila, že zatímco Terka se vyvíjí postupně, Kubík to dělá skokem.Asi v 15 měsících se srovnali a bylo to bez problémů.Jenže ta možnost bezprostředního srovnávání obou dětí tu bude i v budoucnu, zejména ve škole to může být problém.Můj však už ne, jsem dostatečně poučená, že každé dítě je úplně jiná osobnost,potřebuje trochu jiný přístup a jiné množství času ke zvládnutí problému.Snažím se tak teď k dětem přistupovat a jsem celkem v pohodě.