Přidat názor k článku V naději 2 - Porod

Milá Johanko,

především, děkuju za pohlazení :-) a pak za číslo na primáře Hanžla, chtěla jsem tam volat v pondělí, teď máme u nás kluky od manžela a zatím nevědí, že jsem těhotná, vlastně nás s manželem hrozně baví to tajit před nejbližším okolím :-) a já to zatím úspěšně maskuju. Aspoň nemusím pátrat a rovnou mu zavolám.
O všech vyšetřeních dítěte jsem už mluvila s dětskou paní doktorkou z Vodňan, jak jsem psala, souhlasila, že se na mimčo přijede podívat. Taky mě ubezpečila, že nic se nemusí udělat tak urgentně, aby se kvůli tomu muselo ležet v nemocnici. Všechna očkování může provézt sama, vyšetřit samozřejmě taky, ošetřit pupík, kromě ultrazvuku kyčlí a ledvin. Počet návštěv si taky určí sama, podle situace. Já bych hlavně chtěla vědět, jak se v tomto případě propouští z porodnice? Aby to nebyl odchod na reverz, ale normální propuštění do domácího ošetření s propouštěcí zprávou, kde nebude červeně napsáno, že se odchází neobvykle dřív. To mi asi řekne prim. Hanžl.
Na paní Skálovou shodou okolností mám telefon už týden od jedné kamarádky z Budějovic :-), která k ní chodí na předporodní přípravu, takže jsem s ní už mluvila ve středu a domluvili jsme se na jedné návštěvě před porodem a třech návštěvách po porodu, které hradí pojišťovna (jsem u VZP), pokud půjde všechno podle plánu, co si všichni přejeme. Lucajda tady psala i o porodnici Natalis v Táboře, takže zavolám i paní Havlíčkové, třeba mě nasměruje. Dík

Ještě k tomu dohadování se. Obvykle se taky neptám, ale v Čechách jsem na to šla s trochu staženým žaludkem, protože sama vidíš, jaké jsou tady poměry. Neříkala jsem si o laskavé dovolení, ale věděla jsem, že když vyrukuju s neústupným výrazem, tak narazím. Přesně tak to bylo s tou primářkou z dětského. Věděla jsem, že podle toho jak na ní na první pohled zapůsobím, tak si mě zařadí a podle toho bude reagovat. Takže s milým úsměvem, s podáním ruky, s omluvou, že jsem jí nevědíc, že je to ona, nechala odejít a pak jí kvůli mě museli volat zpět, jsem jí slušně oznámila, že bych z porodnice šla co nejdřív domů, jak se můžeme domluvit a následoval ten její cirkus. Nejvíc mě zaráželo a odzbrojovalo právě to její emotivní chování. Já jsem argumentovala s chladnou hlavou a ona rozhazovala rukama, chodila jako tygr v kleci a řvala. Já prostě na tohleto neumím reagovat, když je někdo hysterický, nechám ho vykopat se kolem sebe a jdu radši pryč, stejně bych nic jiného nepořídila. S dětským doktorem od Aničky to bylo jiné. Ten mě zná, ví, že kraviny nevymýšlím, jen to z principu neuznává a argumentoval naprosto věcně a logicky, že to není legislativně ošetřené a bohužel, když se nedejbůh dítěti něco přihodí, pak se hledá vinník a on u toho být nechce. Oceňuju, že byl upřímný a nevidíral hororovými scenáři.

Jsem moc ráda, že si se ozvala. U tvého článku jsem nenašla email, tak jsem si moc přála, abys na ten můj narazila, zvlášť, když se to náhodou takto sešlo najednou. V nejhorším případě bych tě snad našla v telefonním seznamu :-) Určitě se ozvu.

Dík

Henri